Asi to nebylo úplně náhodou, ačkoliv plánovaně to nebylo zcela jistě. Narodila jsem se v Praze, kde jsem vyrůstala až do svých 18 let jako typické městské dítě. Střípky vzpomínek mne však doprovázely až do dospělosti: na rodinnou dovolenou v Tatrách s bačou a stádem ovcí, na kozla vedle letního tábora, na školní výlet do kravína…

Že bych se chtěla věnovat zemědělství jsem začala nejasně tušit až dobře po třicítce. I stalo se, jak se občas stává, že se člověk naskytne na správném místě ve správný čas. Možná kvůli té vzpomínce na Tatry jsem se rozhodla přesídlit sebe s dětmi na Valašsko. Koupě staré usedlost v té době nebyl problém – to že se prodávala se sedmi hektary půdy – mne trochu zarazilo – co já s tím budu dělat?  A hle, otázka byla venku, a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Když na Valašsku, tak po Valašsky a prvních 5 koziček zdolávalo sedm hektarů pastvin.

Záhy se ukázalo, že na to stačit nebudou a tak jsem posílila skupinku o sebe s kosou a děcka s hráběmi, pěkně po Valašsky, ráno jsme začali, večer skončili. Ale nestačili jsme na to, tak jsem posílila skupinku o koně s obracákem, a o auto s přívěsem na svážení sena. Když jsme zjistili, že koně strháme a auto takto uvaříme, přidali jsme traktor s nářadím,  lis na seno,  vlečku za traktor, až jsme nakonec měli celou výbavu na údržbu pastvin. A na to zas bylo jen sedm hektarů málo.

Postupně jsme začali přibírat půdu. Tu hektar, tu dva, až z toho bylo dnešních 50 hektarů. Mezi tím se nám prvních 5 koziček rozmnožilo na 7, dalším rokem na 15, pak na 25 a posléze na těch skoro 50 dojných koz, které máme nyní.

Samozřejmě, že to všechno nešlo tak hladce jak je zde popsáno. Byly neúspěchy. Při prvním pokusu o sýr mi sýřenina protekla skrz plachetku i se syrovátkou. Bylo zmoklé seno, nemocná koza, zaběhlý beran, porouchaný traktor, aj požár jsme už měli. Ze začátku své farmářské kariéry jsem to brala tak, že problém vyřeším a bude hotovo. Zmoklé seno jsem tedy zlikvidovala, udělala nové, suché a voňavé, a světe div se – kozy seno přes zimu sežraly. A muselo se dělat nové, a muselo se znovu kydat, a znovu opravovat traktor, a tak to na farmě jde pořád dokola. Opravdovým farmářem se člověk stává, až když se stane součástí tohoto koloběhu, když je bytostně přítomen čelit výzvám ať již počasí, techniky nebo prostě osudu.

Ivana Christina Hermann