Ze zaměstnaneckého deníku……

„Je brzy ráno. Zatím stále šero, neboť tma sice již pomalu ustupuje, ale slunce ještě pořádně nevykouklo. Zasněžená farma mi v tuto dobu připomíná spíše přízrak z pohádek, než reálnou stavbu.  Tuto atmosféru ještě umocňuje všudy přítomný klid a ticho. Podobná atmosféra panuje i ve stáji. Hnědulínky ještě leží a jen Rika mě tiše vítá ržáním.

V tom uslyším ještě něco. Ozývá se to ze zadní části stáje. Zvědavě se tam jdu podívat. A tam, v rohu pod jesličkami na mě koukají dvě čerstvě narozená kůzlátka a jejich pyšná máma koza.

Chvíli jen okouzleně stojím. Větší z obou kůzlátek nemotorně vstává a hledá tolik potřebné životadárné mléko. Matka koza ho při tom starostlivě olizuje. Druhé kůzle, snad vyrušené nenadálým odchodem sourozence, tiše pomekává. Maminka mu na jeho volání tiše odpovídá a ono povzbuzeno jejím voláním se nejistě vydává za zvukem. Za chvíli už se přidává ke svému sourozenci a oba se ostošest krmí.

Ještě chvíli novou rodinku nechám ve společném stání s ostatními kozami. A pak je přestěhuji do samostatného boxu, aby měli náležité soukromí. Při psaní nových přírůstků do stájového deníku si náhle uvědomím, že dne 19. února začíná Rok kozy.

V čínské kultuře je koza symbolem mateřství, klidu, pokoje a harmonie. A jak pozoruji novou rodinku, musím s tímto jen souhlasit…….“